terapie duše a těla

Popis medotody

Kraniosakrální terapie je jemná dotyková metoda, která je zaměřena na léčbu a harmonizaci těla.
Jde o aktivaci kraniosakrálního systému, jehož základnu tvoří lebka, páteř, kost křížová a mozkomíšní mok. Vyrovnáním toku mozkomíšního moku se uvolní napětí a blokády v tkáních. Stimulací nervového systému dle věkové kategorie(děti, dorostenci, dospělý, těhotné ženy,..), se podpoří imunita a přirozená regenerace těla. Využívá se propojenosti orgánů s energetickými centry. KST je součástí komplexního přístupu ke zdraví, (například rehabilitačního programu).
Tato metoda je na vzestupu a jsou to již země, například Rakousko, Švýcarsko, Italie a další, kde je jako komplementární medicína hrazena pacientům ze zdravotního pojištění.

• podpora imunitního systému a metabolismu
• harmonizace nervového systému, hormonální nerovnováhy
• bolesti hlavy, migrén, uvolnění dutin
• zmírnění bolestí pohybového aparátu, poruchách spánku
• chronická únava, stresu, i deprese

HISTORIE

Historie KST sahá až na počátek 20. století kdy tehdejší student osteopatie William Sutherland zkoumal soubor rozpojených kostí lidské lebky a všiml si, že se dají snadno rozpojit a tudíž umožňují nepatrný pohyb lebečních kostí. To ale vylučovalo teorii o tom, že lebeční švy v průběhu života srůstají.
Při pohledu na tvar spojů, které mu připomínaly rybí žábry, ho napadla myšlenka, jestli toto utváření nemůže sloužit k nějakému druhu respirace.
Zkoumání této myšlenky, se věnoval celý život a došel k závěru, že tento pohyb ,,primární respirace,, je úzce provázán s jinými tkáněmi.
Probíhá rytmicky zcela bez ohledu na srdeční tep a plicní dýchání, a že ho neovlivňují ani žádné vnější svalové struktury.
Pohyb lebečních kostí je součástí pohybu, který vykazuje kraniosakrální systém těla. Pohmatem citlivou rukou je možné tento pohyb zaznamenat.
Vývoj KST ovlivnil a rozšířil v 70. letech MUDr. John Upledger. Během několika let vytvořil jasné teze o důsledku traumat na primární respirační mechanismus a psycho-fyziologickém přístupu k práci s traumatickými prožitky, který nazval somatoemocionální uvolnění.